CZ
EN
menu

Perfektně střižené Sacco

Erik Ralbovský
14.05.2020
Příběhy vozidel

Přesně padnoucí sako by mělo být základem šatníku každého gentlemana. Kus oděvu, který váš krejčí, co šil ještě vašemu tátovi, ušije přesně tak, aby lichotil tam, kde je třeba a zakryl nedokonalosti, které by tolik působivé nebyly. Každý záhyb, volba barvy i materiálů je zakàzková práce plynoucí z důvěry mezi vámi a krejčím. Je to „libůstka“. Kus v šatníku, který vás dost možná nikdy neopustí, barva nevybledne, knoflíky z rohoviny budou jen získávat patinu. Ale pokaždé, kdy ho vezmete do společnosti, budete o řády výš nad běžnou konfekcí.

Proč ale začínám článek o SL u krejčího?

DĚJEPIS

Rok 1933 přinesl světu ne zrovna příjemné události. Říšský president Hindenburg jmenoval kancléřem jistého A.Hitlera. U  Na Rusko dopadl meteorit. Neapole proběhla erupce Vesuvu. Ale v Itálii se toho roku k životu poprvé nadechla také úplně jiná „sopka“. Sopka umírněné kreativity, automobilovým fanouškům známá jako Bruno Sacco. Designér, jehož práci jde dodnes obdivovat pro její nestárnoucí, jednoduché a jasně definované linie. Chcete víc výdechů? Brutální křídla? Nečekané zlomy rozbíjející hladké plochy? Nebo obecně jen nějakou tu „vlnku“? Zkuste se zeptat u Luigi Colaniho, signore Sacco nemůže sloužit.

Bruno Sacco prosazoval „horizontální homogenitu“( princip jasné vizuální identity napříč výrobní řadou) a zároveň „vertikální spříznění“, kdy nový model nemá působit tak, aby jeho příchodem předchůdce zastaral. Zjednodušeně? Nadčasovost a jasná identita značky.

Kus v garáži, který vás dost možná nikdy neopustí, barva nevybledne, knoflíky budou jen získávat patinu, ale pokaždé, kdy ho vezmete do společnosti, budete o řády výš nad běžnou konfekcí.

KDE SE VZAL, TU SE VZAL

Mercedes SL řady 129, čtvrtý následník řady SL se světu představil v Ženevě v roce 1989. Nutno dodat, že s jeho příchodem nezestárnula ani řada 107, natož „Pagoda“ a už vůbec ne legenda legend, původní 300SL. S příchodem generace 129 se pouze definitivně potvrdil odklon od původního významu SL jakožto „sport leicht“ spíše k „sport luxus“.

Autu nelze v jakékoliv verzi upřít určitou opulenci a nadřazenost. Na začátku devadesátých let se právě „eselo“ alias „žehlička“stala ultimátním strojem snů většiny extrovertních podnikatelů, podnikavců a podvodnikavců. I na mém rodném maloměstě jedno jezdilo. Dvoubarevná 500SL, Lichtenštejnská RZ, rodák za volantem a po letech hořká pachuť z konce jeho podnikání. Prostě typický obrázek 90.let.

V zemích na západ od Aše patřilo SL k výbavě letních sídel na pobřeží skoro tak samozřejmě, jako u nás fialové sako k bílým ponožkám v mokasínách. Roky nicméně plynou, úspěch se už měří na jiných frontách a tak naštěstí i SL pozbylo všech negativních odstínů image, kterou si sebou dříve neslo. Jak je na tom dnes? Je na tom skvěle. Tak by mohl článek končit. Ne?

HRDINA Z PLAKÁTU?

Přicházím k ne úplně opticky zachovalému kousku v poměrně vzácné kombinaci nejslabšího řadového šestiválce,  manuální převodovky a uspořádání 2+2. Auto i přes optické vady má prostě dokonalý tvar. Tím spíš, je-li obuté do fantasticky „devadesátkových“ dvourozměrných třípaprsků z Bottropu. Kola samy o sobě vypadají jak atrofovaná třícípá hvězda. Takový „zaměřovač“ na anabolických steroidech. Ani jedna linka není špatně, dlouhá kapota by snad byla schopná hostit menší piknik, a posádka sedí prakticky na zadní nápravě.

Otevírám dlouhé masivní dveře, padám v podstatě až na zem do rozměrného křesla a kolem mně se rozkládá střízlivý, velmi kvalitně sestavený interiér. Sedačky nesou stopy intenzivního stání na slunku, kůže a potažmo její sešití už nejsou ve stavu 1A, ale za to z nich je znát patina jižních paprsků, mořského vzduchu a spousty příběhů, kterými si auto prošlo.

8, 12, nebo 6?

Auto je typický Mercedes. Předimenzované a poskládné z nejlepších komponent, které se v dané době daly použít. Něco, co Vás ani teď, o 30 let později neošidí. Roadster, ze kterého nebolí hlava, když se potřebujete zrelaxovat v jeho společnosti. Ať zvolíte jakoukoliv variantu, fakticky nelze šlápnout vedle. Verze s osmiválcem jsou pružnější, zvuk V8 je prostě PAN zvuk. Vzácná V12 ve vás může živit pocit, že máte svůj kousek evolučního mezičlánku vedoucího k mýtické Zondě mistra Horacia, jejíž fantasticky zpívající V12 má základy právě u Mercedesu a divizi AMG. Zapomněl jsem snad na základní šestiválce? Ne. Nechávám si je záměrně na konec.

Mějte mně za nostalgika, ale nepříliš oblíbená 140kw dvanáctiventilová řadová šestka je poslední kus, který konstrukcí, motorizací i označením přímo navazoval na praotce supersportů, ale hlavně fantasticky krásné auto, 300 SL, alias Gullwing. Po prvním oživení řady 129 se už zkratka SL přesunula před číselné označení a 300 SL tak skončilo v historii. A podle mně je to škoda.

Akceptujete-li povahu SL jako jednoznačného „Grand Tourera“, který vás v pohodlí první třídy doveze kamkoliv, aniž byste museli parkovat někde stranou a nikde vám neudělá ostudu, pak je výběr motorizace jen na vás.

NEMÁM ČAS SPĚCHAT

Opulentní sametová V12, zpěvná V8, nebo ševelící R6, nic z toho vás nebude nutit spěchat a hledat apexy zatáček. Tohle „Sacco“ má totiž v genech naprostou nadřazenost nad časem. Nestárne, nespěchá, nepodléhá snahám ušetřit minutky. Tak jako váš krejčí si zkrátka vezme čas na vše. A přiznejme si, čas kterým můžeme nakládat podle libosti je největší osobní luxus. Tak sundejte hodinky, vypněte telefon a vydejte se na cestu. Třeba právě vaším novým starým SL.